Video: Hrdinové na tréninku – výcvik hašení lesního požáru na Brněnské přehradě
Výcvik probíhal s malebnými kulisami hradu Veveří v pozadí. Foto: © Adam Jandora
Výcviku se účastnil vysoký počet příslušníku hasičského záchranného sboru ze všech koutů ČR. Foto: © Adam Jandora
Byl horký červnový den a na břehu Prýglu, jak se brněnským hantecem říká Brněnské přehradě, se sešlo nemalé množství lidí a čtyři vrtulníky. Řeč je o výcviku s názvem AFFF Prýgl Wildfire, během kterého trénovali vzdušný boj s lesním požárem muži a ženy z řad hasičů, záchranářů (CZERT – Czech Emergency Response Team), letecké služby Policie ČR a v neposlední řadě Armády ČR.
Zkratka AFFF není v letecké komunitě zatím příliš známá. Pochází z anglického Aerial Forest Fire Fighting, což lze volně přeložit do češtiny jako letecké hašení lesních požárů.
Z výcviku jsem vytvořil krátké video, které naleznete i na konci tohoto článku. Když jsem video nazval Hrdinové na tréninku, vzpomněl jsem si, jak mi kamarád, pilot záchranného vrtulníku, jednou skromně vynadal, že jsem ho na přednášce uvedl jako hrdinu. Sorry, Milane, ale vy zachraňující i hasící piloti pro nás hrdinové prostě jste. :-)
Výcviku, s malebnými kulisami hradu Veveří v pozadí, se účastnily dva Black Hawky UH-60 slovenské společnosti HELI Company, která v tuzemsku pomáhá s leteckým hašením do doby, než budou Česku dodány tři zbrusu nové speciální Fire Hawky S70M, které jsou již ve výrobě. Nechyběl samozřejmě ani policejní Bell 412 ze základny na letišti Brno-Tuřany, a armádní Mi-171Š ze základny v Náměšti nad Oslavou.
Hasiči plní proudnicemi bambivak zavěšený pod slovenským UH60 Blackhawk.
Foto: © Adam Jandora
Nenechte se zmást, že by tato akce sloužila jen pilotům vrtulníků. Drtivou většinu účastníků tvořil personál, který leteckým složkám zajišťuje klíčovou pozemní podporu. Jedním z hlavních cílů byl totiž trénink návodčích z jednotky CZERT, kteří pracují v terénu v blízkosti lesního požáru. Jejich úkolem je mimo jiné lokalizovat ohniska požáru, a na ně právě navádět piloty vrtulníků pomocí leteckých radiostanic na přiděleném kanálu. Tito návodčí nejprve navážou vizuální kontakt s vrtulníkem, a následně mu po rádiu předávají pokyny pro změny směru, a nakonec odpočítají shoz vody.
Typická situace vypadala následovně. Pilot vrtulníku ohlásil rádiem finále (myšleno finále k požáru). Návodčí ze země následně potvrdil vizuální kontakt s vrtulníkem, a začal rádiem předávat pokyny pilotovi: „doleva, ještě mírně doleva, rovně, 3, 2, 1, shoz!“.
Piloti se mezi sebou dále domlouvali na vhodné trajektorii mezi místem shozu, a místy plnění bambivaků. Na relativně malém prostoru se totiž pohybovaly celkem čtyři vrtulníky, které bez ustání cirkulovaly mezi ohnisky požáru a několika místy plnění. Na Junácké louce se nacházela rovnou dvě plnicí stanoviště, jedno s nádrží (která laikovi připomíná veliký oranžový nafukovací bazén), do které vrtulníky nořily bambivaky, a druhé s plněním proudnicemi (tedy „ruční“ plnění hasiči z hadic). K dispozici byla samozřejmě i samotná vodní plocha Brněnské přehrady, kde vrtulníky plnily nořením. Bezpečnost vzhledem k lodnímu provozu (na Brněnské přehradě jezdí mimo jiné i pravidelné lodní linky dopravního podniku v rámci MHD) zajišťovali hasiči na motorovém člunu.
Úsměvný moment nastal, když zpoza zatáčky vyplula pramice s postarším rybářem směrem k místu, kde z přehrady nabíraly vodu vrtulníky. Hasičský člun zapnul majáky a ihned vyrazil proti rybáři, aby jej zavčas zastavil v bezpečné vzdálenosti. Jak se blikající hasičský člun blížil k pramici a za jeho zády visely dva Black Hawky nízko nad vodní hladinou, vyděšený rybář si na loďce stoupl a dal ruce vzhůru. :-)
Jelikož se požár neustále vyvíjí a přesouvá a stejně tak se mění i směr větru kolem něj, není reálné aplikovat nějaký univerzální obrazec. Při hašení lesních požárů se většina parametrů v čase mění, a piloti se tomu musí průběžně přizpůsobovat.
Pro potřeby výcviku byl v lese nedaleko hradu Veveří založen skutečný oheň. Zní to bizarně, ale hasiči to měli pevně pod kontrolou. V lesním svahu měli připravené papírové pytle naplněné senem, které postupně přikládali do dvou ohnisek „požáru“. Ta byla neustále hlídána několika hasiči, kteří do ohně podle potřeby přikládali pokaždé, když vrtulník ohnisko uhasil. A kdyby se vrtulníky netrefily, přímo na místě měli i hasičskou cisternu, takže skutečně nehrozilo, že by se výcvik změnil v skutečný lesní požár. Takto realistický postup měl samozřejmě své výhody, protože bylo možné přímo vyhodnocovat skutečnou přesnost shozů. Pro mě jako laika bylo také zajímavé sledovat, že tým na zemi přesně vidí kde jsou plameny, ale piloti vrtulníků viděli pouze dým, který však i kvůli slabému větru stoupal z korun stromů zhruba o 20 metrů jinde, než bylo potřeba hasit. To podtrhuje důležitou roli návodčích v terénu při leteckém hašení v lese.
V galerii zde přidávám ještě další své fotografie z akce. Níže si užijte slibované video.